Evropská unie a Ruská federace jsou významnými aktéry mezinárodní politiky, které před ruskou invazí na Ukrajinu pojil především vzájemný obchod se surovinami jako je zemní plyn či ropa. Vztahy EU a Ruska jsou ovlivněny i geopolitickým rozdělením vlivu. V posledních 20 letech se také bývalé státy tzv. východního bloku staly členy EU a NATO, čímž se zmenšila i tzv. nárazníková zóna států mezi Ruskem a členy Severoatlantické aliance.

Vztahy mezi EU a Ruskem se zásadním způsobem vyostřily po ruské anexi Krymu v roce 2014. Rusko označilo rozšiřování NATO za největší hrozbu pro vlastní existenci a Evropská unie v návaznosti na kroky Ruska uvedla v platnost hospodářské a individuálnísankce vůči Rusku a jeho představitelům, které jsou však v současnosti velmi často Ruskem obcházeny.

K přerušení prakticky všech vzájemných vztahů došlo po invazi Ruska na území Ukrajiny v únoru 2022. EU jednotně odmítla vpád Ruské federace na Ukrajinu a uvalila rozsáhlé sankce na různá odvětví (bankovnictví, průmysl) a jednotlivé představitele režimu. Ruská invaze na Ukrajinu vedla Švédsko, Finsko a Ukrajinu k zintenzivnění snah o získání členství v NATO, přičemž Finsko se stalo členem NATO v roce 2023 a Švédsko v roce 2024. Válka na Ukrajině má rovněž zásadní vliv na ceny energií v Evropě a vzájemnýobchod, který byl narušen sankcemi obou stran či dobrovolným odchodem firem z Ruska. V poslední době s navíc zásadně měnícím se geopolitickým kontextem, čelí EU a NATO novým bezpečnostním a politickým výzvám.

Především od roku 2014 využívá Rusko k destabilizaci států EU, a potažmo i NATO, nástroje hybridní války. Mezi tyto nástroje lze zařadit například propagandu a dezinformace, kybernetické útoky, před otevřenou invazí v únoru 2022 i nepřiznanou vojenskou podporu (přítomnost ruských vojáků v roce 2014 na území Krymu, Doněcka a Luhanska), ale i zásahy do ekonomiky či využívání vakcíny Sputnik V během pandemie koronaviru. Zásahy ze strany Ruska se objevují napříč státy EU i USA. Nejčastěji se jednáo ovlivňování voleb, zahlcování diskusních fór, podporu a vyvolávání protestů, aktivitu ruských agentů, kybernetické útoky a šířenídezinformací. Kybernetická bezpečnost, boj proti dezinformacím a mediální gramotnost jsou tak zásadními tématy jak pro státy samotné, tak pro Evropskou unii. Aktivity Ruska se zaměřily i na Českou republiku, která se dle zpráv české zpravodajské služby stala místem operace ruských agentů, kteří způsobili výbuch vojenského skladu ve Vrběticích.

Jaké kroky by měla EU podniknout vůči „hybridním“ hrozbám? Jsou ekonomické sankce efektivním nástrojem k odrazení Ruska od hybridních útoků a vedení války na Ukrajině? Jaké další nástroje by měly či mohly být uplatněny? Jakou roli hraje propaganda všech aktérů a jaké jsou cíle aktérů? Mělo by NATO hrát aktivnější roli v boji proti těmto hrozbám? Jak by měly vypadat vztahy EU a Ruska? Jaký předpokládáte vývoj vztahů mezi EU a Ruskem? A jaký doporučujete postup Evropské unii, případně NATO?

Tipy, na co se při psaní analýzy zaměřit: 

• Hlavní zájmy zúčastněných stran – analýza zájmů.
• Průběh hybridní války – způsoby použití nástrojů hybridní války s důrazem na dezinformace a možná obrana proti nim, ovlivňování voleb, působení ruských agentů na území států EU apod.
• Vliv Ruska v České republice a zbytku EU – obchod a energetika.
• Dostupné nástroje Evropské unie a NATO pro řešení války na Ukrajině a jejich pozice vůči Rusku – sankce po anexi Krymu a po invazi na Ukrajinu (sankční balíčky), postoj a reakce NATO na invazi na Ukrajinu.
• Doporučení pro EU, případně pro NATO.
• Ve své analýze se vyvarujte obšírnému rozebírání války na Ukrajině (je to předmětem jiného tématu) – zaměřte se primárně na hybridní válku, obchodní a politické vztahy a energetiku! Doporučujeme si přečíst i zadání tématu Války na Ukrajině (téma č. 3), abyste se zcela nepřekrývali. Je ovšem velmi pravděpodobné, že se budete s těmito tématy částečněpřekrývat v reakci EU a NATO na tento konflikt, to je v pořádku.
• S ohledem na stále probíhající válku, je možné si téma i časově omezit – neočekáváme, že do analýzy zahrnete i informace, které se objeví ke konci termínu psaní analýzy. Zaměřte se na hlavní milníky vzájemných vztahů především od roku 2014.

Ukrajina udržuje s Evropskou unií oficiální smluvní vztahy již od roku 1998 a v roce 2009 se stala součástí Východního partnerství. Směřování Ukrajiny na západ bylo podpořeno přípravou Asociační dohody s EU. Asociační dohoda byla ovšem proruským prezidentem Janukovyčem na podzim roku 2013 odmítnuta a rozhořely se rozsáhlé proevropské protesty, které známe pod názvem Euromajdan.

Ruská federace v návaznosti na ukrajinské protesty a pod záminkou ochrany ruskojazyčných obyvatel anektovalo v roce 2014 Krym. S podporou Ruska pak paramilitární organizace začaly ve východních regionech Luhansk a Doněck obsazovat důležité úřady a následně vyhlásila obě území nezávislost na Ukrajině. Prozatímní ukrajinská vláda na to reagovala zahájením vojenské operace se snahou získat tato území zpět pod svou kontrolu, následkem čehož vypukl válečný konflikt mezi Ukrajinou a samozvanými republikami podporovanými Ruskem. Již od počátku konfliktu probíhala řada neúspěšných pokusů o deeskalaci situace diplomatickou cestou – např. uzavření Minských dohod nebo uvalení hospodářských a individuálních sankcí na Rusko a jeho představitele ze strany EU.

Rusko označuje přibližování Ukrajiny k EU a NATO za hrozbu pro svou existenci. V roce 2021 se pak bezpečnostní situace zhoršovala pravidelnými vojenskými cvičeními u ukrajinských hranic. Situace vygradovala dne 24. února 2022, kdy Rusko napadlo Ukrajinu pod záminkou denacifikace a demilitarizace. Útoku předcházelo stupňování požadavků ze strany režimu Vladimira Putina vůči Ukrajině a Severoatlantické alianci, po níž Rusko požadovalo záruku, že se Ukrajina do budoucna nestane jejím členem. V reakci na tuto nevyprovokovanou agresi uvalily státy NATO a Evropské unie ekonomické sankce na Rusko s cílem zemi hospodářsky izolovat a významně tím zvýšit její válečné náklady. Státy EU a NATO rovněž podporují Ukrajinu dodávkami zbraní a humanitární pomoci a zaznívají hlasy na podporu vstupu Ukrajiny do EU. V červnu 2022 pak EU přiznala Ukrajině status kandidátské země, a v prosinci 2023 Evropská rada rozhodla o zahájení přístupových jednání s Ukrajinou. NATO pokračuje v navyšování podpory Ukrajině a současně posiluje taktiku odstrašování. Nadále odmítá požadavky Ruska, aby stáhlo své jednotky z východního křídla NATO, a naopak posiluje svou obranyschopnost v této části. Rusko svým útokem paradoxně přivedlo do aliance v pořadí 31. a 32. člena, když se roce 2023 připojilo Finsko, rok později Švédsko, obě země kvůli obavám z aktuální bezpečnostní situace.

Vypuknutí válečného konfliktu na Ukrajině má za důsledek mimo jiné i humanitární krizi. Miliony lidí byly nuceno opustit své domovy a odejít ze země nebo se vnitřně přesídlit, jsou hlášeny desetitisíce mrtvých civilistů a ruští vojáci se dopouštějí sexuálního násilí na ukrajinských ženách, dětech a mužích. EU tak čelí v důsledku války nové východní migrační vlně a novým ekonomickým a politickým výzvám s ohledem na integraci a adaptaci příchozích z Ukrajiny, přičemž téměř 80 % z nich tvoří ženy a děti.

Válka na Ukrajině má pak i řadu dalších negativních dopadů na členské státy EU a jejich obyvatele, ať už v oblasti energetiky či ekonomiky a v neposlední řadě zemí EU se stupňují odlišné názory obyvatel na ruskou agresi a podporu Ukrajině.

Situace okolo konfliktu se od nástupu nového prezidenta USA Donalda Trumpa na počátku roku značně proměnila. Došlo například k jednání mezi ministry zahraničí USA a Ruska v Saudské Arábii o podobě mírové dohody, a prezident Trump vyvíjí tlak na ukrajinskou stranu dělat ústupky pro vyjednání mírových podmínek.

Po eskalaci při setkání Zelenského a Trumpa v Oválné pracovně na počátku března, kde mělo dojít k podepsání dohody o těžbě vzácných nerostů na Ukrajině, byla pozastavena finanční podpora napadené zemi a krátkodobě také sdílení zpravodajských informací. To vedlo k vlně solidarity od evropských státníků a ke zintenzivnění diskusí o nutnosti navýšení evropské podpory Ukrajině a investic do vlastní bezpečnosti.

Tyto kroky, kontextuálně doplněné o rétoriku členů Trumpova kabinetu, jejichž výroky někteří evropští diplomaté označují za „konec trans-atlantického partnerství“, vytváří velmi znepokojivý obrázek pro Ukrajinu a její partnery v NATO a EU.

Jak by měla EU reagovat na současnou bezpečnostní situaci na Ukrajině? Mělo by NATO vojensky zasáhnout i přesto, že Ukrajina není jeho členem? Jsou kroky členských států NATO a EU vůči Rusku dostatečné? Jak by se státy EU měly vypořádat s migrační vlnou? Lze v tomto okamžiku konflikt vyřešit diplomatickou cestou? Jaký předpokládáte vývoj rusko-ukrajinské války s důsledky pro EU a NATO? A jaký doporučujete postup Evropské unii a NATO? Jak by měla Evropa reagovat na kroky USA v otázce podpory Ukrajiny a jednání o míru?

Tipy, na co se při psaní analýzy zaměřit: 

• Krátký popis příčin vyvolání konfliktu a jeho vývoj (odmítnutí asociační dohody, Euromajdan, anexe Krymu).
• Analýza zájmů zúčastněných stran (Ukrajina, EU, NATO, Rusko).
• Ruská agrese a invaze na Ukrajinu – reakce EU a NATO na konflikt na Ukrajině, dopad na Českou republiku a zbytek EU.
• Dostupné nástroje Evropské unie a NATO pro řešení konfliktu a jejich pozice vůči Rusku – sankce, dodávky zbraní na Ukrajinu.
• Doporučení pro EU, případně pro NATO.
• Ve své analýze se vyvarujte obšírnému rozebírání vztahů EU-Rusko (je to předmětem jiného tématu) – zaměřte se primárně na válku na Ukrajině! Doporučujeme si přečíst i zadání tématu Ruský vliv v Evropě (téma č. 1), abyste se zcela nepřekrývali. Je ovšem velmi pravděpodobné, že se budete s těmito tématy částečně překrývat v reakci EU a NATO na situaci, to je v pořádku.
• S ohledem na stále probíhající válku a rychle se vyvíjející situaci je možné si téma i časově omezit – neočekáváme, že do analýzy zahrnete i informace, které se objeví ke konci termínu psaní analýzy. Zaměřte se na hlavní milníky vzájemných vztahů především od roku 2014.

Izraelsko-palestinský konflikt je jeden z nejsložitějších a nejdéle trvajících konfliktů na světě. K úplnému pochopení historických souvislostí a podniknutých kroků z obou stran je tak potřeba mít o problematice rozsáhlé znalosti.

Ač je historický kontext sahající několik stovek let do minulosti argumentem využívaným oběma stranami při ospravedlňování svého postoje, samotný konflikt propukl na přelomu 19. a 20. století, kdy si Židé i Arabové nárokovali historické a náboženské vazby na oblast tehdejší Palestiny. Mezi klíčové otázky konfliktu patří například izraelského osidlování Západního břehu Jordánu a pásma Gazy nebo status Jeruzaléma.

Konflikt se výrazně vyostřil po vzniku státu Izrael v roce 1948, což vedlo k první arabsko-izraelské válce a řadě dalších válek, územním sporům a pokračujícímu násilí na pravidelné bázi v okupovaných územích. V celém konfliktu hraje roli také geopolitický rozměr arabských států jako je Saudská Arábie nebo Bahrajn, které ostře vystupují proti utlačování Palestinců. Velkým krokem k normalizaci vztahů mezi Izraelem a těmito státy se staly Abrahámovské dohody v roce 2020, které měly za cíl navázat dialog mezi stranami s dlouhodobě chladnými vztahy.

Poslední a v novodobé historii zatím největší eskalací byla vojenská operace izraelské armády v pásmu Gazy, která byla spuštěna v reakci na rozsáhlý útok bojovníků palestinské teroristické organizace Hamás na území Izraele 7. října. Válka si vyžádala mnoho obětí z řad civilistů, což přimělo Jihoafrickou republiku v prosinci 2023 podat obvinění k Mezinárodnímu soudnímu dvoru proti Izraeli za páchání systematické genocidy na palestinském obyvatelstvu. Soud nařídil zahájit kroky, které by zabránily možnosti páchání genocidy a zavázal se, že se bude případem dále zabývat.

Od přelomu roku 2025 se v pásmu Gazy udržuje vratké příměří, jehož součástí je i výměna zajatců. Celé teritorium pásma Gazy v průběhu války zažívalo a stále zažívá humanitární a zdravotnickou krizi z důvodu odříznutí dodávek jídla, pitné vody, léků a dalšího potřebného vybavení.

Celý izraelsko-palestinský konflikt si od svého počátku vyžádal mnoho obětí, a to především z řad civilistů. Vedle snah o řešení širšího arabsko-izraelského konfliktu byly učiněny různé pokusy v rámci mírového procesu mezi Izraelem a Palestinou. Jako příklad lze uvést dohody z Osla nebo již zmíněné Abrahámské dohody, které jsou však od zahájení operací v pásmu Gazy na bodu mrazu. Ačkoliv platí příměří, mírová dohoda či celkové vyřešení situace stále zůstávají v nedohlednu. Jakákoliv eskalace nebo znovuotevření konfliktu jsou bezpečností hrozbou pro celý region. Díky velkému množství dalších zainteresovaných zahraničních aktérů konflikt svou povahou významně přesahuje hranice relativně malého území pásma Gazy.

Jaké nástroje využívá EU k řešení tohoto konfliktu a stabilizaci situace? Jsou tyto kroky dostačující nebo je zde prostor pro větší aktivitu? Měla by EU mít nějaké požadavky na jednu či druhou znesvářenou stranu? Jak mohou mezinárodní organizace či jednotlivé evropské státy přispět k dlouhodobému míru mezi Izraelem a Palestinou? Za jakých podmínek by mohl mír na tomto území nastat? Jaký měla válka v pásmu Gazy dopad na aktuální situaci? Jaký předpokládáte vývoj v Izraelsko-palestinské otázce a jakým způsobem k ní mají přistoupit členské státy EU? S jakými důsledky by se země EU případně musely vypořádávat? Existuje prostor pro zapojení NATO?

Tipy, na co se při psaní analýzy zaměřit: 

• Popište relevantní historické kořeny sporu, včetně klíčových událostí, rozhodnutí a aktérů z obou stran, kteří ovlivnili průběh konfliktu.
• Zájmy a postavení obou celků. Prozkoumejte, jak se ideologicky založené extrémistické tendence na obou stranách promítají do konkrétních kroků.
• Role EU a dalších institucí či států jako mediátora.
• Zhodnoťte minulé a současné úsilí o budování míru, včetně diplomatických iniciativ, mírových dohod a občanských hnutí, a jaké jsou hlavní body neshod.
• Jaké scénáře dalšího vývoje jsou nejpravděpodobnější?
• Nastiňte humanitární důsledky konfliktu, včetně vysídlení, chudoby a přístupu k základním službám v okupovaných územích.
• Omezte historické kořeny konfliktu (popis jednotlivých konfliktů a mírových jednání z 90. let) a soustřeďte se na aktuální problematiku, souvislosti a predikci budoucího vývoje spolu s doporučeními pro Evropskou unii.
• Cílem analýzy není zaujmout politické stanovisko ke konfliktu, pouze ho co nejlépe zanalyzovat. Pokuste se tedy, aby se do čistě faktických částí práce nepromítal Váš subjektivní názor a pouze jste konflikt popsali co neobjektivněji.